Odvolá Pán Bůh svá zaslíbení ?

Není taková otázka příliš troufalá ? Pokud by Pán Bůh skutečně svá zaslíbení odvolal, co by to se všemi upřímně věřícími udělalo ? Ani si to nedokážu plně představit. Ale mám pro vás dobrou zprávu. Nic takového není na pořadu dne.

Římanům 11:25-36

Četli jsme: „Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.“ Je pravda, že apoštol Pavel zde píše o Izraeli. Protože právě Izraele se týkají dary milosti a Boží povolání, které zmínil. Ale když jsem četl tuto kapitolu, tak se mi tento verš doslova rozsvítil. Nebylo mi v té chvíli dvakrát dobře. A zoufale jsem potřeboval povzbudit. A jak tak čtu, rozzáří se najednou prostá a jednoduchá věta. Jako by na mne křičela: „Pavle, neboj se! Nepropadej malomyslnosti. Netrap se problémy, které tě obklopují. Mám pro tebe dobrou zprávu. Mám pro tebe evangelium. Ty dary milosti, které jsi dostal, a to Boží povolání, které tě vytrhlo z předchozí cesty životem, Pán Bůh neodvolal. A to proto, protože právě tyto věci prohlásil za n e o d v o l a t e l n é .

Můžete se mě zeptat, jak si mohu dovolit vztáhnout toto zaslíbení na sebe ? Důvod je prostý. O několik veršů dříve je napsáno: „… některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene i tučnosti olivy,“ Římanům 11:17 Ve smyslu tohoto verše se považuji za planou olivu. Víc ode mne nečekejte. Nejsem nic víc než planá oliva. A právě tuto olivu Pán Bůh narouboval na přirozenou, zdravou olivu, která nese dobré ovoce. A proto jsem se odvážil vztáhnout zaslíbení určené pro Izrael také na sebe. Jsem sice planá oliva. Ale naroubovaná na ten správný kmen. Jsem součástí toho správného kmene. A proto pro mě platí všechny dobré věci jako pro celý kmen. Mám podíl, získal jsem stejná práva, jako všechny původní ratolesti. To je ta první dobrá zpráva dnešní neděle. Díky naroubování pro nás platí všechna zaslíbení jako pro Izrael. Jako pro Boží lid. Protože my jsme Božím lidem. Pokud jsme se tak rozhodli a pokud tomu věříme.

Takže teď, když víme, proč pro nás platí zaslíbení o neodvolatelnosti, se zákonitě vynoří otázka: A co z toho plyne pro nás ? Jaký užitek máme a můžeme mít z toho, že Pán Bůh nevezme svá zaslíbení zpět ? Nejprve o tom uvažujme z obecného hlediska.

Vzpomínám si na jeden dětský vtípek. Podáte někomu ruku s tím, že si chcete potřást s jeho rukou. A těsně před tím, než se obě ruce dotknou, ucuknete. Následuje pohyb ruky – zavlnění – a prohlášení: „Uplavala.“ Z ruky se stane ryba, která plave pryč. To, co vypadalo jako projev přátelství, se ukázalo jako výsměch. Úmysl nebyl upřímný. Nabídka nebyla myšlena vážně. Člověk po ní sáhne, ale jeho ruka zůstane prázdná.

Umíte si představit, že by Pán Bůh s námi jednal podobným způsobem ? Něco by nám zaslíbil. My bychom po tom s důvěrou sáhli. A sáhli bychom do prázdna. Fungovalo by to podobně jako hologram. Lidé už umí vytvořit 3D obraz skutečného předmětu. Když po něm sáhnete, tak zjistíte, že tam nic není. Pokud by Pán Bůh vytvářel jenom hologramy. Jen takové lákavé obrazy dobrých věcí. A kdybychom po nich s důvěrou sáhli, nic bychom nenahmátli. Co by to asi udělalo s naší důvěrou ? Co by to udělalo s naší vírou ?

Aby naše víra rostla. Abychom o naši víru nepřišli. Nezbytně potřebujeme neodvolatelnost. Nezbytně potřebujeme spolehlivost. Nezbytně potřebujeme zakoušet, že když sáhneme po Božím zaslíbení, tak toto zaslíbení také uchopíme. Potřebujeme zjistit, že toto zaslíbení je dosud platné. Potřebujeme zjistit, že toto zaslíbení funguje také pro nás. A Pán Bůh to o nás zcela jistě ví. Proto skrze apoštola Pavla vyhlašuje naprosto otevřeně: „Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.“

V této chvíli mi můžete namítnout: „To je všechno hezké, ale co to pro nás znamená prakticky ?“ Pojďme vyjít z toho, jaký užitek mělo toto zaslíbení pro Izrael. Předchozí verše hovoří o tom, že bude zachráněn celý Izrael. Že Pán Bůh odejme jejich hříchy. Že díky vyvolení zůstávají milovanými pro svého otce. Jinými slovy: Přestože byla část Izraele vykořeněna ze zdravé olivy. Přestože tyto větve se válejí na zemi. Přestože usychají a nenesou ovoce. Přesto nepřestávají být  m i l o v a n ý m i  pro svého otce. A zde je spojka pro nás. Když se upřímně podíváme na svůj duchovní život. Vždyť právě o duchovní život Božího lidu stálé kráčí. Když si nalejeme čistého vína. Jak na tom jsme ? Právě teď a právě tady ?

Musím se k něčemu otevřeně přiznat.Už jsem to na začátku zmínil. Když jsem doma četl tento text, tak jsem se duchovně cítil opravdu mizerně. Nemohl jsem pochopit, jak se k takovému uzlíčku sebelítosti může ještě Pán Bůh znát. Jak by z něho mohl vytvořit krásnou nádobu. Nádobu, kterou by použil ke vzácnému účelu. Je pravda, že si Pán Bůh vytváří také nádoby k ohavným účelům. Jako třeba egyptského faraóna. Ale to mě v té chvíli nenapadlo. Ale napadlo něco zcela jiného. Zrovna jsem si četl zmíněné zaslíbení. Věděl jsem, že je primárně určeno Izraeli. Ale pak přišel ten nápad. Vždyť já si mohu toto zaslíbení přivlastnit pro sebe. A v té chvíli se mé nitro rozzářilo. Mé nitro přestalo plakat samo nad sebou. A můj duch se pozvedl. Začal znovu doufat. Doufat, že díky Božímu neodvolatelnému zaslíbení ze mě přece jen může být něco užitečného.

A tím chci povzbudit také vás. Možná, že si občas nepřipadáte jako kingové. Možná, že vás starosti, nezdary, migrény nebo deprese srazí k zemi. Možná, že tak klesáte na duchu, že už ztrácíte víru. Víru, že ještě někdy povstanete. Tak právě vám a právě v takovou chvíli zní toto zaslíbení. Zní jako zvon v mlze. Není vidět na krok. Ale když slyšíte zvon, tak víte, kam zamířit. A tím zvonem pro každého z nás je toto zaslíbení: „Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.“

Proč jsou v tomto zaslíbení zmíněny zrovna dary milosti a Boží povolání ? A proč je tak důležité, aby byly neodvolatelné ?

Nejprve dar milosti. V té souvislosti mi hned vytanou na mysli naši prezidenti. Čas od času je nějaký potrestaný provinilec požádal o milost. O prominutí zbytku trestu. Trest byl zasloužený. Z právního hlediska nebyl žádný důvod, aby byl prominut. Ale v některých případech prezident přihlédl k tíživé zdravotní nebo sociální situaci potrestaného. A daroval mu milost. Potrestaný se tak dostal na svobodu. Vstoupil opět do běžného života. Měl před sebou všechny možnosti, které sebou život na svobodě přináší. A teď si představte, že by prezidentská milost šla odvolat. Za týden by si to milý prezident rozmyslel. A náš omilostněný by putoval zpátky do vězení. Jako kdybyste dítěti nabídli lízátko a pak ucukli. A když to převedeme do duchovního života. Vyznáme své hříchy. Přijmeme Boží odpuštění – Boží milost. Těšíme se na život ve svobodě Božích dětí. Těšíme se na věčný život. A pak se dozvíme, že si to Pán Bůh rozmyslel. A poslal by nás zpátky do otroctví hříchu. No to by bylo strašné. Vůbec si nedokážu představit, co by to se mnou udělalo. A právě proto je tak důležité toto sdělení: Pavle neboj se. Boží milost – dar milosti je neodvolatelný. Ať se děje, co se děje. Ať cítíš, co cítíš. Dokonce, ať si vikář říká, co si říká. Platí nyní i na vždy: „… dary milosti … jsou neodvolatelné.“ Na této pravdě můžeme stavět. O to se můžeme vždy a za všech okolností opřít. Je to něco, co se nepohne na věky.

A to druhé. Boží povolání. K čemu jsou všichni lidé povoláni ? Odvažuji se říci „všichni lidé“. Vycházím přitom ze slova: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3:16 Rozumím tomu tak, že díky lásce k celému světu je také celý svět – každý člověk povolán. A ze zmíněného textu také vysvítá odpověď. Odpověď na otázku: K čemu jsme povoláni ? No přece k věčnému životu. Protože Pán Bůh: „… chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy.“ 1 Timoteovi 2:4 To je skutečným Božím úmyslem. A opět by bylo tragédií, kdyby se tento úmysl ukázal nakonec jako prázdný. K čemu by pak bylo naše úsilí ? Proč bychom se ještě o něco snažili, když by to nebyla pravda ? Nemělo by to smysl. Proto je také velmi důležité, aby i toto zaslíbení bylo neodvolatelné. Můžeme si být tedy jisti, že naše námaha nebude marná. Že na konci života přejdeme ze smrti do věčného života. Když Pán Ježíš zaslibuje: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to.“ Jan 14:2 Tak to myslí opravdu vážně. Na jeho slovo se můžeme spolehnout.

Co si tedy můžeme vzít z dnešního zamyšlení nad Božím zaslíbením ? S čím můžeme počítat jako s pevným a neotřesitelným základem naší víry ? Základem, kterým neotřesou naše pocity, naše zkušenosti a ani názory jiných lidí. Ani tvrzení nejvyšších autorit. Apoštol Pavel jednou použil silný obrat: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ Galatským 1:8 Tím pevným kamenem. Těmi neotřesitelnými základy. Tím neodvolatelným zaslíbením je toto Boží slovo: „Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.“ To si uložte hluboko do svého srdce. A kdykoli vás přepadnou pochybnosti. Kdykoli si nebudete jisti svojí vírou. Svým životem. Božím povoláním. Boží milostí. Tak se pevně chytněte tohoto slova: „Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.“ Amen.