Je nad námi dobrotivá ruka našeho Boha ?

Nehemjáš 2:1-8

Nehemjáš napsal: „Dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou.“ Jak to věděl ? Jak mohl s jistotou něco takového vůbec napsat ? Copak podobně jako babylónský král viděl ruku, která napsala známý text: „Zvážil jsem tě a nalezen jsi byl lehkým ?“ Podle čeho to tedy poznal ? Podle čeho Nehemjáš poznal, že dobrotivá ruka jeho Boha byla nad ním ? Toto kritérium je mimochodem velmi důležité i pro nás. Protože i my potřebujeme vědět, zda dobrotivá ruka našeho Boha je nad námi. Proč ? To si povíme později.

Ale když se vrátíme k Nehemjášovi, tak odpověď na naši otázku nalezneme v přečteném textu. Kořeny odpovědi jsou však již v první kapitole knihy Nehemjáš. V první kapitole se píše o tom, že Nehemjáš měl úžasné místo u krále Artaxerxa. Jako královský číšník měl stálý a vysoký příjem. Po lidské stránce mu nic nechybělo. Řekli bychom slovy jedné staré hlášky: „Ať to trvá věčně.“ K Nehemjášovi však přicházejí obyvatelé Jeruzaléma. Během návštěvy mu vykreslují zubožený stav tohoto města. Jak na takovou smutnou zprávu zareagoval Nehemjáš. Ukázalo se snad jako pravdivé české přísloví: „Že sytý hladovému nevěří ?“ Vždyť Nehemjáš mohl pokývat hlavou, politovat a poslat své bratry zpět s nějakým tučným darem. A tím upokojit své svědomí.

Ale Nehemjášova reakce byla zcela jiná. On „usedl, plakal a truchlil (jsem) po několik dnů.“ A také se „postil a modlil před Bohem nebes.“ V modlitbě pak připomínal Boží zaslíbení. „Když se však navrátíte ke mně, budete zachovávat mé příkazy a plnit je, i kdyby byli vaši zapuzení na konci nebes, shromáždím je odtamtud a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.“ Nehemjáš 1:9

Nehemjáš nezůstal jen při volání k Hospodinu. Byl také připraven a odhodlán něco pro věc udělat. Přitom si byl ale vědom, jak málo závisí dobrý výsledek jeho činu na něm samotném. Přesto anebo právě proto jde do toho. S důvěrou, že Boží ruka je nad ním. S důvěrou v Boží pomoc. A nemáme právě tento postoj všichni s Nehemjášem společný ? Neodvažujeme se všichni vstoupit do manželství právě s touto důvěrou v Boží pomoc ? Vždyť kolik manželství již ztroskotalo ! Proč právě nám by se to mělo povést ? Nevstupujeme do různých sborových a církevních služeb právě s touto důvěrou v Boží pomoc ? A proč právě my bychom měli stihnout vykonat to, k čemu nás Pán Bůh a církev povolali ? Vždyť již tolik služebníků Božích selhalo a Božímu dílu spíše uškodili, než aby mu pomohli !

Vidíme, že poslechnout Boží povolání vyžaduje od Jeho služebníků značnou odvahu. Musí častokrát důvěřovat více Božímu povolání než lidským komentářům a přáním. Je to boj o důvěru. Tak mi to připadá, jako kdybych byl na loďce, která se zmítá ve vlnách. V této představě se valí vlny jedna za druhou a prudký vítr mě bičuje do tváře. Já však vykročím na hladinu, přestože mi všichni a všechno říká, abych to nedělal. Pokud to však neudělám, tak nepoznám – neprožiji – nezjistím, zda je ruka Hospodinova skutečně nade mnou.

A Nehemjáš se toho odvážil. On předstoupil před svého krále a jeho manželku se zasmušilou tváří ! On si dovolil se zcela viditelně a okatě neradovat, když mu bylo dovoleno sloužit panovníku. A tady skočím do současnosti. Jak předstupujeme my sami před Hospodina. Tváříme se otráveně ? „Ach jo. Už zase. Tak dobře. Hlavně ať ta audience netrvá moc dlouho. Máme před sebou ještě tolik práce.“ Nebo naštvaně ? „Jak si tohle, Bože, mohl dovolit ! Zrovna se nám na našem místě začalo líbit, a už abychom si zase hledali jiné. Copak nevidíš jak roste inflace ? Jak se teď uživíme ?“ V takových chvílích by se také Hospodinova tvář, přes jeho trpělivost a schovívavost, mohla zasmušit nebo naštvat. Tím spíše tvář člověka, který zrovna vládne celému tehdy známému světu – tvář krále Artaxerxa.

Ale stalo se něco úplně jiného. Tak mi to připadá, že srdce Artaxerxovo bylo dokonce hnuto milosrdenstvím. Srdce panovníka, který byl dobyvatelem. Na jeho pokyn hynulo tisíce obyvatel. Jak by ho mohl dojmout příběh jednoho služebníka. A právě proto Nehemjáš přistupoval ke králi s velkými obavami. Nic nebylo jisté. Ale přes tuto nejistotu a strach nezaváhal. A tak díky odvaze jednat. Díky rozhodnutí, ve kterém dal přednost Božímu zaslíbení. Božímu slovu, před zkušeností a negativním informacím „z facebooku.“ Právě proto na vlastní kůži poznal, zakusil to, co znamená, když dobrotivá ruka jeho Boha byla nad ním.

Protože jak jinak by bylo možné, že se tvrdý dobyvatel – král Artaxerxes – zajímal o to, co prožívá jeho služebník ? Člověk by očekával, že se naštve a vyžene Nehemjáše pryč. Přitom by mohl zavolat: „Pošlete mi sem nějaké veselejšího číšníka !“ Vždyť jako král měl svých starostí s chodem říše dost a dost. Proč by si měl přidělávat starost s osudem nějakého číšníka ? Ale právě to se stalo. Zcela proti všem pravidlům a proti všemu očekávání se král obrátí na Nehemjáše a ptá se ho: „Proč vypadáš sklesle? Přece nejsi nemocen! To může být jedině skleslost srdce.“

To je neskutečná reakce. Stále mě to udivuje. To se přece nemohlo stát ! Leda že … Hospodinova „dobrotivá ruka byla nad“ Nehemjášem. Máte podobné zkušenosti ? Chcete mít podobné zkušenosti ? Tady je skryt recept. Recept na to, jak dosáhnout dobré věci. Dobré věci, která se normálně nemůže nikdy stát. Vždyť jak by se mohlo změnit srdce neurvalého násilníka ? Jak by zlý člověk mohl vykonat něco dobrého. A slovy Písma: „Jak by špatný strom mohl nést dobré ovoce ?“ To přece není možné !

Pokud by v Nehemjášovi převládly tyto úvahy, tak by se nic nestalo. A my víme, že Nehemjáše takové myšlenky skutečně pronásledovaly. On sám píše: „Hrozně moc jsem se bál.“ Kde teda vzal odvahu jednat přesto, že se strachy třásl jako osika ? Nebylo to také právě proto, že Hospodinova „dobrotivá ruka byla nad ním ?“ Nedotkla se také jeho srdce ? Neposílila ho a nenaklonila ho ke správnému a odvážnému rozhodnutí. Rozhodnutí, že „dá svoji hlavu na špalek ?“

V Božím slově čteme, že Bůh dává člověku chuť i činění. A já si dovolím doplnit: „že Hospodin dá i odvahu.“ Dá odvahu tomu, kdo žádnou nemá. A to je povzbuzení pro každého z vás i pro mne. Je před námi tak těžké rozhodnutí, že se celí chvějeme z obav, co by se nám všecko mohlo stát ? Navíc díky bohatým zkušenostem jsme si téměř jisti, že tato věc se nemůže podařit ? Proč myslíte, že jste se dostali do takové situace ? Buďte si jisti, že to nebylo náhodou. Že to nebyl smůla. Pán Bůh totiž své služebníky přivádí záměrně do situací, ve kterých jejich rozum a síly naprosto nestačí. Nedělá to z nějakého rozmaru. Dělá to ze zcela jasného důvodu. Aby nám, Božím služebníkům, konečně došlo, že svého Boha potřebujeme. Že se bez něho neobejdeme. Aby nám také došlo, že nás má rád. Že jeho ruka je připravena nám pomoci. Jen se na něho musíme obrátit. Jen s ním musíme počítat. Jen Bohu musíme dát prostor, aby mohl jednat.

Tak jak se dnes rozhodneme ? Půjdeme dál sami svojí cestou ? Budeme jako malé děti dál vykřikovat: „Já sám, já sám !“ Nebo se skloníme před svým Stvořitelem a požádáme Ho: „Dopřej dnes, svému služebníku úspěch a dej mu dojít slitování před tímto mužem,“ před tímto problémem, před tímto trápením. Rozhodnutí je na každém z nás. Kéž se necháme zlákat zkušeností Nehemjáše. Je to sice už dávno, co se udál jeho příběh. Ale Hospodin sám i jeho ruka je stále stejná. A také naše situace se od Nehemjášovi příliš neliší. Stále jsou na světě pánové, kteří by nám chtěli nekompromisně vládnout a určovat naše osudy. Takže otázka, jak se zachovat v těžké situace s vědomím vlastní bezmocnosti je stále aktuální.

Není lehké být statečný a odvážný. Ale právě k tomu nás povzbuzuje dnešní text z Božího slova. Pokud se rozhodneme jednat s odvahou a s důvěrou v Boží pomoc, pevně věřím že nebudeme zklamáni. Protože „dobrotivá ruka našeho Boha je nad námi.“  Amen.