Syn Boží nemůže sám od sebe činit nic

"Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn." Jan 5:19

„Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“ Jan 5:30

"Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic." Jan 15:5

Jan 17:19-23  "A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

20  Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne;

21  aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.

22  Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno

23  já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne."

Četl jsem to už mnohokrát. A teprve dnes mi to jasně zazářilo. V páté kapitole dvakrát Pán Ježíš prohlašuje, že jako Syn Boží nemůže sám od sebe činit nic. Nepřipomíná vám to něco ? Neříká později něco podobného také o nás ? Právě dnes se mi spojily verše, které hovoří o Božím Synu a verš, který hovoří o nás. V obou případech nemůže nikdo sám dělat nic.

V mém případě mě to ani tak nepřekvapilo. S tím už řadu let počítám. Ale v případě Božího Syna ? Vždyť právě na něj sestoupil Duch Svatý v podobě holubice. Copak tedy neměl dost moci, aby konal mocné činy zcela sám ? Nezávisle na svém nebeském Otci ? Proč říká, že „nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce“ ? Není první snahou všech synů, aby se osvobodili od vlivu svých otců ? A aby dokázali něco vlastního. Bez pomoci. Svojí mocí a silou. Něco, čím by se nejen svému otci vyrovnali. Něco, čím by svého otce překonali.

Ježíš, jako Boží Syn, však jedná jinak. Zcela vědomě a dobrovolně zůstává poddán svému Otci. A to nejen proto, aby uspěl ve svém díle. Ale také jako příklad pro nás. Protože v čem spočíval první problém člověka ještě v ráji ? Had říká: „Budete jako Bůh.“ Jinými slovy: Vyrovnáte se svému Stvořiteli. A možná, když se budete hodně snažit, tak ho i překonáte. Ale cílem nebylo, aby člověk skutečně uspěl. Právě naopak. Cílem bylo nejprve oddělit člověka od zdroje života. Od zdroje Boží moci. Cílem bylo, aby člověk omezen jen na své síly, ztroskotal na cestě, kterou si dobrovolně zvolil.

A také dnes je před námi stejná volba. Jeden hlas nám říká: „Začni konečně jednat sám za sebe. Nepotřebuješ žádnou pomoc. Všechno, do čeho se pustíš, dokážeš zcela sám.“ Druhý hlas však zní varovně: „Pokud se pustíš do věcí zcela sám a bez pomoci, přerostou ti za chvíli přes hlavu. Pochop, sám nic nezvládneš. Bez pomoci se neobejdeš.“ Jakému hlasu uvěříme ? Kterou cestu zvolíme ? Pustíme se do věcí sami nebo požádáme o pomoc ? Budeme v životě bojovat sami za sebe ? Nebo se dáme do služby a budeme bojovat za věci, které nás přesahují. Bojovat za toho, který nás převyšuje ? A který vidí podstatně dál, než naše oči ?

Boží Syn viděl dál a víc, než jeho současníci. Natanaele viděl pod fíkovníkem, ještě než ho potkal Filip a pozval ho k Mesiáši. Proto také Ježíš Kristus viděl, jak by dopadly obě cesty, o kterých přemýšlíme. Cesta samostatnosti a cesta provázená Boží pomocí. A tak se mohl správně rozhodnout. Viděl reálně. Jeho rozhodnutí bylo soudné. A chcete-li, bylo i pragmatické a užitečné. Vždyť kdo rozumný by vstupoval do předem prohraného boje ? A Boží Syn si byl plně vědom, že jako člověk se bez pomoci svého Otce neobejde. Přes úžasné obdarování. Přes naplnění mocí Ducha Svatého. Netroufne si pustit se do skutků, které by nedostal od svého nebeského Otce. A právě v tom je skryto tajemství úspěchu. A nejen úspěchu Božího Syna. Ale úspěchu každého křesťana. Každého člověka, který se rozhodl jít Boží cestou. Tajemství spočívá v tom, že se člověk rozhodne pouštět jen do takových činů, které pro něj připravil nebeský Otec.

A už slyším ty námitky: „A jak to poznám ? Jak poznám, že právě tento skutek mi připravil nebeský Otec ?“ Jak to poznával Ježíš Kristus jako Boží Syn ? Co měl, co nemá každý člověk zcela automaticky ? Domnívám se, že měl živé a neustálé obecenství se svým nebeským Otcem. Jeho nitro bylo nastaveno jedním směrem. Byl obrácen ke svému Otci. Pak pro něj nebyl problém slyšet Boží hlas. Boží pokyn. Kromě toho díky Duchu svatému uměl rozpoznávat, jaká příležitost k činu je právě ta od Boha. Proto někdy odmítá žádost o pomoc. Jindy odchází jinam. Pokaždé se ale spoléhá na Boží vedení. Nejedná podle toho, co se jemu samotnému chce nebo nechce dělat.

Mohli bychom toho udělat spoustu. A také jsme toho už spoustu udělali. Ale díky tomu, jak jsme krátkozrací. Výsledek řady našich činů neměl dlouhého trvání. Častokrát se minul svým cílem. Místo radosti přinesl rozčarování a hněv. Připadá mi to tak, jako když jsme se dosud snažili do rozestavěné zdi vtlačit velký neforemný kámen. A přitom by stačilo vložit nepatrný kousek mozaiky. Tu mozaiku zkoncipoval ten, který vidí od počátku až na konec. Má celkový přehled. A zároveň mu nic neunikne. Jeho rozhodnutí jsou vyvážená. Jeho cíl je slavný. A připravil ve svém plánu místo pro každého z nás. Připravil nám i k tomu kousek slávy. Spolu s naším úkolem. Spolu s kouskem mozaiky. Která zapadne na své místo bez našeho úmorného úsilí.

Pak přineseme užitek, který je od nás očekáván. A který také očekáváme sami od sebe. Vždyť každý toužíme ve svém nitru, být něčím užitečný. Aby ten můj život měl nějaký význam. Nějaký smysl. A co dává životu smysl ? Ježíš – Boží Syn – tomu rozuměl tak, že smysl má soustředit se na věci jeho Otce. Tak totiž přinesl největší užitek, největší radost a také největší slávu. Slávu pro svého Otce, ale také pro sebe. Vždyť nakonec usedl na pravici Boha Otce všemohoucího.

Jakou výzvu tedy dnes slyšíme ? Co je pro nás opravdu důležité ? Jak přestat těkat z místa na místo ? Jak přestat narážet ode zdi ke zdi ? Prvním krokem je uznat, že stejně jako Boží Syn sami nic nemůžeme udělat. Nic, co by zůstalo do druhého dne. Nic, co by přinášelo trvalý užitek. Nic, co by neshořelo v ohni zkoušek. Druhým krokem je pak rozhodnutí. Rozhodnutí, že se dáme k dispozici ke skutkům, které pro nás připravil Otec nebeský. Právě tyto skutky přinesou trvalý užitek a vydrží každou zkoušku. Posledním krokem pak bude naše prosba o Boží pomoc. Protože i když jsou skutky připravené, sami je nemůžeme vykonat. Apoštol Pavel tomu dobře rozuměl, když do sboru ve Filipis napsal: „Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.“ Filipským 2:13

Tak všechno je připraveno. Nebeský Otec nic nezanedbal. Své plány promyslel do nejmenších podrobností. Pro každého z nás připravil cestu, skutky i odpočinek. Necháme se zlákat jeho plánem ? Necháme se strhnout příkladem Syna Božího ? On svému Otci bezvýhradně důvěřoval. A nepřestal mu důvěřovat ani na Golgotě. A jeho cesta skončila úspěchem. Dosáhl cíle. Chceme také dosáhnout cíle svého života ? Potom vstupme na cestu, kterou pro nás připravil Hospodin. Amen.