Jak se formuje služebník Boží ?

Čtenáři bible vědí, kde a jak se narodil Mojžíš. Ví, že vyrůstal ve faraonově paláci. A také ví proč z takového pohodlí utekl. A co dělal do svých osmdesáti. Podle našich měřítek měl svůj život v té chvíli už pomalu za sebou.

Exodus 4:10-16

Exodus 9:22-29

Co může člověk ještě očekávat v takovém věku ? Co může člověka ještě potkat po šedesátce ? No a právě pro Mojžíše v jeho pokročilém věku byl připraven nový začátek. Je zvláštní, jak se Pán Bůh nebojí pracovat se starými lidmi. Vzpomeňme na Abrahama a Sáru. Se splněním svého zaslíbení počkal Hospodin až do chvíle, kdy Sára z lidského hlediska nemohla mít děti. Byla to jen zkouška víry ? Nebyla to také důležitá informace, důležitý poznatek ? Totiž že zaslíbení splnil a mohl splnit právě jen Hospodin. Pro kterého omezení lidského těla neplatí. Jeho moc překračuje přirozené mantinely člověka. A jestliže něco slíbil, tak to také splní. Navzdory překážkám.

Tak mi tak připadá, že Pán Bůh sám sobě zdvihá laťku. A není to proto, aby se překonával ve svých očích. Je to kvůli člověku. Aby konečně pochopil to, co se mu Hospodin snaží říci. „Já jsem Hospodin. Jsem tvůj Bůh. A není jiného Boha kromě mne.“

Jak to ale souvisí s Mojžíšem ? Úvodní text připomíná setkání Mojžíše s Hospodinem. Přitom si Mojžíš uvědomuje své nedostatky. Svoji nepřipravenost. Smutné je, že kvůli tomu chce odmítnout úžasný úkol. Přitom tento úkol je zcela ve shodě s jeho přáním, které měl už před čtyřiceti lety. Už tehdy chtěl pomoci svým soukmenovcům. A teď jakoby na to úplně zapomněl. Nedívá se na dobrý cíl. Dívá se jen na své schopnosti. Neví totiž, že potřebné schopnosti může získat. A proto svým odmítnutím rozzlobí svého Pána do běla. Proč tedy Hospodin nezavrhnul Mojžíše ? Proč si nenašel někoho jiného ? Jednak se už jednou rozhodl pro Mojžíše. A Pána Boha jen tak něco neodradí od jeho původního záměru. A potom Pán Bůh viděl Mojžíšův potenciál. Viděl Mojžíšovi možnosti. Viděl tu skvělou a užitečnou nádobu, kterou se Mojžíš může stát.

Tuto vizi o Mojžíšovi Pán Bůh otevřeně dvakrát zmínil. „On (rozuměj Áron) bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem.“ Exodus 4:16 A druhé místo: „Pohleď, dal jsem tě faraonovi za Boha a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem.“ Podle Boží vize se měl Mojžíš stát Bohem pro Árona a pro faraona. Nezatočila se vám z takové představy hlava ?

Znovu jsem si v té souvislosti připomněl symboliku vyjití z Egypta a příchodu do země zaslíbené – do odpočinutí. V paralele s novozákonní zvěstí vnímám Mojžíše jako předobraz Pán Ježíše. Oba slouží svému lidu. Oba zvěstují přímé Boží slovo. Oba vyvádějí svůj lid z otroctví. Oba vedou své ovce nesnázemi, selháními a soudy. Aby alespoň některé z nich přivedli ke dveřím do země zaslíbené. A Hospodin rozhodl, aby také Mojžíš měl postavení Boha – pro Árona a faraona. Áron přitom reprezentuje Izrael – Boží lid. A faraon reprezentuje všechny ostatní, kteří do Božího lidu nepatří, ale mohou toto právo – občanství získat.

Zpátky k našemu Mojžíšovi. Moc se mi líbí detailní popis vývoje Mojžíše jako služebníka. Připomněl jsem jen dva krátké oddíly. Ale kdybychom se spolu začetli do prvních deseti kapitol knihy Exodus, získali bychom celkový obraz. Na začátku je to Mojžíš odmítající. Pak pokračuje Mojžíš poslouchající, ale mlčící a nepracující. Mluví a pracuje Áron. To Áron udeří holí do vody, takže se stane krvavou. Tak si to tak představuji. Mojžíš je u toho. Dívá se a co vidí ? „Všechno, co mi řekl Hospodin a co jsem já sdělil Áronovi, to všechno se stalo. Ono to funguje. Bůh mi říká pravdu. On své sliby plní. A není to tak složité. Stačí jen otevřít ústa a vyslovit nahlas to, co jsem před tím říkal potichu Áronovi. A pak jen zvednout tu hůl a ono se to stane. To bych snad mohl zvládnout. Když to Bůh potom vykoná.“

Ano, je to tak. Služebník se rodí a také roste díky zkušenostem, které prožije s Bohem. Když se Hospodin přizná ke svému slovu. Když vykoná to, co slíbil. A když člověk nezaváhá a v plné důvěře v Boží moc vysloví daná zaslíbení. A pak se to skutečně stane. Má to kromě jiného skvělý účinek na důvěru v Boha. Člověk ví, že Pán Bůh neucukne v poslední chvíli svojí podanou rukou. Právě naopak. Pevně uchopí vztaženou ruku člověka a převede ho přes úskalí života. Máte takovou zkušenost ? Už jste někdy volali k Bohu a On vás vyslyšel ? Pak jste prožili vzácnou chvíli. Problém je naše zapomnětlivost. Proto si Boží lid měl připomínat právě tyto významné události. Velké věci, které učinil Hospodin uprostřed Egypta. Aby nezapomněl, že Hospodin je jejich Bůh. A jiného takového není.

Nevím, jestli jste si všimli. Do určité rány stíhali mudrcové a čarodějové držet s Hospodinem krok. Pak ale Pán Bůh zvedl laťku tak vysoko, že ji už nepřeskočili. Bylo to s tím prachem a komáry. Tito před tím suverénní a mocní mužové přicházejí k faraonovi a co říkají: „To je prst Boží!“ Exodus 8:15 Pak to pokračovalo vředy. Postižení kouzelníci ani nemohli přijít k faraonovi, aby se pokusili o něco podobného. A vrcholí to před kobylkami. Faraonovi služebníci přicházejí k faraonovi a co říkají: „Jak dlouho nám ten člověk bude ostnem? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu. Což ještě nechápeš, že Egypt hyne?“ Exodus 10:7 Faraonovo okolí už pochopilo. Setkali se totiž s Protivníkem, který je nad jejich síly. Je tedy na místě odvrhnout pýchu. Pokořit se a poslechnout. Faraon se ale nepřestal řítit do konečného průšvihu. Nakonec i Pán Bůh to tak chtěl. Aby jeho činy zanechaly nesmazatelnou stopu. V srdcích Egypťanů, ale také v srdcích Izraelitů.

Dnes jsme sledovali narození služebníka. Z odmítajícího a váhajícího Mojžíše se stal suverénní služebník, který se naučil počítat s Boží mocí. A když říká faraonovi: „Máš přede mnou výsadu určit, na kdy mám za tebe, za tvé otroky a za tvůj lid prosit,“ říká to naprosto přirozeně, bez křečovitosti a s plnou jistotou. Tak mi to připomíná Jakubovo varování pro pochybujícího člověka: „Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;“ Jakubův 1:7 Mojžíš nepochyboval. Ale nebylo to hned. Jeho jistota vznikala postupně. A to je dobrý příklad pro nás. Nemusíme rozdělovat moře hned na začátku. Můžeme ale vstoupit na cestu, na které se přirozenými služebníky Božími staneme. Pak plni jistoty a důvěry vykonáme právě ty věci, ke kterým nás Pán Bůh pošle. Pán Bůh vám všem bohatě žehnej na vašich cestách a učiň z vás Boží služebníky. Amen.