Radosti a strasti věrného Božího služebníka.

Co to slyší prorok Ezechiel? Nejprve jsme četli: „Lidský synu, posílám tě k synům Izraele, k těm vzpurným pohanům …“ To o synech Izraele Pán Bůh prohlašuje, že jsou pohané? Dovolím si použít jiné slovo: Neznabozi. A proč?

Ezechiel 2:1-10

Ezechiel 3:1-11

Protože dělají, jako by Bůh nebyl. Možná, že slovy něco v chrámu prohlašují, ale jejich činy tomu neodpovídají. Žijí si podle svého. Ne podle Božích pokynů.

A kdybychom četli dál, tak bychom dokonce slyšeli: „Izrael je horší než okolní národy. Okolní národy mají alespoň nějaké zásady. Ale Izrael se neřídí ani podle nich.“ Jedná zcela svévolně. Ve studijním překladu je použito slovo: Křiklavě. Všem na očích. Ve vzpouře.

A co dalšího se dozvídá Ezechiel? „A ty, lidský synu, neboj se jich a neboj se jejich slov …“ Neboj se. Buď statečný. A zároveň s tímto povzbuzením přichází i zaslíbení: „Hle, dal jsem ti právě tak tuhé tváře jako jejich tváře a právě tak tuhé čelo jako jejich čelo. Dal jsem ti čelo jako křemen, silnější než pazourek. Nebudeš se jich bát …“

Mám za to, že toto je další z duchovních principů Božího jednání. Když Pán Bůh povzbuzuje, není to planý výkřik. Za povzbuzením následuje také dar. Za pokynem Boží moc. Takže prorok se opravdu nebude bát, protože dostane stejně odolné čelo jako mají ti, ke kterým je poslán. Jak se říká: „Na hrubý pytel, hrubá záplata.“

A se stejným způsobem Božího jednání může počítat i každý z nás. Povzbuzuje nás k něčemu Boží slovo? Jsme k něčemu vnitřně puzeni? Pokud je to puzení skutečně od Boha, dostaneme k tomu také schopnosti, abychom toto vnitřní hnutí poslechli a uskutečnili. A to navzdory našim pocitům. Navzdory názorům druhých. Navzdory všem „Petrům“, kteří nám budou říkat, že tohle přece nemusíme podstoupit. Že tohle nemusíme dělat. Vždyť to vlastně ani nestojí za to.

Díky za všechny věrné Boží služebníky. Kteří se nechají povzbudit apoštolem Pavlem: „Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod …“ 2 Timoteovi 4:2 A také díky za všechny věrné posluchače. Kteří neodmítají živé Boží slovo podobně jako Řekové na Areopagu: „Poslechneme si tě o tom ještě jindy.“ Skutky apoštolské 17:32 Nebo jako řada učedníků: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“ Jan 6:60

Ale současně s tím jsem si znovu připomněl, že samotné Boží slovo je velmi příjemné. Mám na mysli to, když prorok jí svitek, který je popsán z obou stran. Co přitom cítí ve svých ústech? Cítí sladkost podobnou medu. Čili pro služebníka, který přijímá Boží slovo k tomu, aby je vyřídil, je toto slovo. Toto přijímání Božího slova velmi příjemné. A mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Když mi Duch Svatý otevíral prvních pět kapitol Ezechiele, prožíval jsem radost. Doslova jsem byl nadšený. Bylo to velmi příjemné. Až jsem vnitřně volal: Ať to tak zůstane navždy. Podobně jako apoštol Petr na hoře proměnění jsem chtěl tu chvíli zachytit, uchovat a pozdržet co nejdéle, to půjde.

Ale všechno dobré jednou skončí. Nakonec je třeba si vykasat rukávy a pustit se do práce. Začít pracovat na úkolu, který Pán Bůh Ezechielovi uložil. A my už víme, že prorok byl poslán k tomu, aby vyřídil svým bratřím a sestrám to, co předtím sám slyšel. Co myslíte? Šel prorok s úsměvem na rtech? Vždyť ten svitek byl v jeho ústech tak příjemný. Tak sladký. Zůstal prorok v takovém sladkém rozpoložení, když vyrazil ke svým soukmenovcům?

Kdybychom pokračovali ve čtení proroka Ezechiele dál, tak ve 14. verši 3. kapitoly bychom se dočetli: „Duch mě pozdvihl, zmocnil se mě a já jsem šel rozhořčený v hněvu svého ducha a Hospodinova ruka na mně mocně spočívala.“ Ezechiel 3:14 „Já jsem šel rozhořčený v hněvu svého ducha.“ Tady se bortí představa Pána Boha jako roztomilého a fousatého dědečka. Který všem všechno odpustí. Odpuštění totiž není to jediné, co Hospodin dělá. On také posílá napomenutí a soudy. A ty právě měl Ezechiel vyřídit. A jeho nitro bylo ve stavu, který odpovídal obsahu Božího slova, jež přinášel. Bylo by asi zcela nepatřičné, kdyby prorok lál: „Vy bezbožníci.“ A přitom by se usmíval od ucha k uchu. Když se naopak přitom vnitřně hněvá, je to zcela v pořádku.

To poslední, co bych dnes vyzdvihnul, je svoboda. Mám na mysli svobodu, kterou prorok dostává od Hospodina. Co jsme to v té souvislosti četli? „Promluvíš k nim a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin, ať uposlechnou nebo ať nedbají.“ A toto povzbuzení se opakuje několikrát. Jakoby Pán Bůh prorokovi říkal: Vím, ke komu tě posílám. Znám jejich srdce. Jsou kamenná. Jejich čela jsou tvrdá. U řady z nich si budeš připadat, jako kdybys hrách na zeď házel. Ale nic si z toho nedělej. To není tvoje věc. Tvá zodpovědnost. Ty zůstaň věrný. Zodpovědnost je na mé, na Boží straně. To já vše posoudím, sečtu a vyhodnotím.

Musím se přiznat, že o takovou svobodu bojuji pokaždé. Snažím se, aby mé kázání bylo srozumitelné. Aby oslovilo pokud možno všechny posluchače nebo čtenáře. Ale co když se mi to nepodaří? Co když se to odrazí od jejich mysli jako hrách od stěny? Avšak přes tyto pochybnosti spolu s prorokem Ezechielem mohu přijmout povzbuzení od Pána Boha: To nevadí Ezechieli. To nevadí, Pavle. Pokud jsi opravdu věrný, tak to ostatní přenech mne. To je má starost. Má pravice. Má moc, která si s každou myslí poradí. To můj Duch pronikne do nitra každého člověka, otevře oči, probudí, obživí a znovu navrátí k Hospodinu.

A pevně doufám, že stejné povzbuzení platí i pro každého z vás. Kdykoli je před vámi nějaké svědectví. Sousedům, spolužákům nebo spolupracovníkům. Nemusíte se obávat o výsledek. Ten má v rukou Hospodin. Na vás je, aby vás příležitost ke svědectví nezaskočila. Abyste si ji nenechali proplout mezi prsty. Ale chytli ji pořádně za pačesy. A ve chvíli nejistoty prostě jen řekli: Hospodine, tady jsem. Pošli mne. Použij si mne tak, jak potřebuješ.

Takže dnes jsme hovořili o radosti a o hněvu. Radosti, když nás osloví Boží slovo. A hněvu, když máme přijmout nebo vyřídit napomenutí. Obojí je potřeba. A to jak pro nás samotné, tak také pro naše bližní. Každý z nás má velkou zodpovědnost. Nejsme přece lhostejní vůči druhým. Není nám jedno, jak skončí. A proto buďme věrní. Radujme se. Ale také se hněvejme, když je to potřeba. Protože jednou ze všech těchto věcí vydáme počet. Kéž uslyšíme mou oblíbenou a toužebně očekávanou větu: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ Matouš 25:21 Amen.