Uzdravení na dotyk
... hladiny a voda se pak rozestoupila. Chápal jsem, že Pán Bůh dává příležitost člověku – Mojžíšovi – aby měl účast na Božím díle. Ale neporozuměl jsem tomu, jaký to má důvod.
Až teď. Když totiž přemýšlím o nemocné ženě v zástupu. K čemu se to vlastně chystá? Chtěla se potají dotknout Ježíšových šatů. A proč? Protože si v duchu řekla: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“ A nejenom, že si to v duchu řekla. Ale také to hned udělala. „Přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.“ A my už víme, co se stalo hned potom. „A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.“
Co to vlastně ta žena udělala? Jaký význam mělo, že se dotkla Ježíšových šatů? Předpokládám, že si toho nikdo jiný nevšiml. Bylo to jen mezi ženou a Ježíšem. Po tom dotyku se stala ještě jedna věc. „Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla.“ Co bylo na tom dotyku tak mimořádného? Vždyť slovy učedníků: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí.“ Tolik lidí se na Ježíše doslova mačkalo a nic se nestalo. A pak přijde jedna žena. Lehce se dotkne šatů. A je to. Stane se zázrak.
Všimněte si, že na rozdíl od ostatních uzdravení, věc nezačíná rozhovorem. Žena nepřichází s prosbou. Nepřemlouvá Ježíše jako později Sidoňanka. Matouš 15:21n Jakoby ho ani nechtěla zatahovat do svého problému. Veškerá příprava k uzdravení se odehraje pouze v mysli této ženy. A ona pak jde a vykoná to, k čemu se rozhodla.
Jakou cenu zaplatila za toto své rozhodnutí? Před tím „vynaložila všechny své prostředky.“ Už nemá žádný majetek. Co tedy může nabídnout? Nemá přece jen něco velmi vzácného? Něco, co se nedá penězi zaplatit?
Teď se vrátím k první otázce. Jakou úlohu má člověk během zázraku? Třeba zázraku uzdravení. Co Pán Bůh svěří člověku? Co Hospodin vložil člověku do rukou, aby s tím učinil to, co uzná za vhodné?
Naše žena vyzkoušela všechno možné, aby dosáhla uzdravení. A teď se doslechne o další možnosti. Má to vyzkoušet? Má jít do dalšího pokusu, když se tolikrát zklamala? Jak tedy mohla překonat zklamání, které zcela naplňovalo její mysl?
Myslím, že první dar, který žena dostala od Hospodina, byla nová naděje. A jak ji získala? Slyšela o Ježíšovi. Zřejmě slyšela, kolika lidem už pomohl. Kolik lidí už uzdravil. A tak si v duchu řekla: „Když pomohl takovým zástupům, proč by nemohl pomoci také mně. A tak proud této naděje odplavil všechno dosavadní zklamání.
A jaký byl ten druhý dar? Kdyby totiž jen s nadějí očekávala, tak by se asi nic nestalo. Proto vstala a prodrala se zástupem až k samotnému Ježíši. Cítíte to? Teď přichází finále. Je pravda, že plánovaného dotyku si nikdo okolo nevšimne. Ale přece jen. Je třeba překonat ostych. Ostych, který je umocněn velikostí očekávání. Žena totiž neočekává nic menšího, než to, že bude konečně uzdravena.
Přepokládám, že přitom zápasí s pochybnostmi. Co když se nic nestane? Není to vlastně hloupé? Dotknout se Ježíšových šatů. Kdo to kdy slyšel, aby to někomu pomohlo? A tak tato žena potřebuje další dar. Potřebuje víru. Víru, která navzdory všem pochybnostem. Navzdory všem negativním zkušenostem. A někdy i navzdory některým lidem, kteří člověka zrazují nebo okřikují. Navzdory všemu tomu vstane, jde a vykoná to, k čemu se rozhodla.
A tak vidíme, jak žena překonává všechny překážky, které se jí staví do cesty. Přitom je překonává díky darům od Boha. Dostala totiž naději a víru. A díky těmto darům dospěje až k činu. K činu, který převrátí její život naruby.
Znovu se tedy zeptám: Jakou to úlohu má člověk během zázraku? Vždyť žena všechno potřebné dostala? Čím tedy vlastně přispěla ke zdaru celé věci?
Rozumím tomu tak, že svým činem prokázala, přiznala se ke své víře. A o prokázaní víry vlastně jde. Řekl bych dokonce, že jde o pokračování známého verše: „Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně,“ Římanům 10:10 Čin pak potvrdí, to, k čemu se člověk rozhodl a co vyslovil.
Možná, že vám to připomene Jakubovo: „Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.“ Jakubův 2:18 Ale mně to připadá naprosto přirozené. Jestli skutečně hluboce věřím. Mělo by se to projevit nejen v mých slovech, ale také v mých činech.
Musím se přiznat, že mě teď doslova zabolela jedna myšlenka: Všechny mocné činy. Všechna uzdravení se udála v době působení Ježíše a jeho učedníků. Ale dnes? Dnes už je jiná doba.
To je pravda. Žijeme v jiné době. Ale co píše apoštol Pavel o Ježíši Kristu? Jsem stejný včera, dnes i zítra (volně parafrázován biblický text Židům 13:8). Je to tak, že doba se mění čím dál rychleji. Ale Hospodin? On sám i jeho moc zůstává stejná. On se neunavil. Nezlomil nad člověkem hůl. O tom přece svědčí všechny překrásné duhy.
Na závěr bych řekl, že dnešní příběh uzdravené ženy je velkou výzvou. Výzvou pro vás i pro mne. Jak jsme tedy na tom ohledně naděje a víry? Pokud nám jedno z toho chybí, tak víme, kam si pro to skočit. Vždyť Hospodin nám dal svého Syna, jak by nám spolu s ním nedaroval všechno. Římanům 8:32 A tedy i naději a víru.
Znovu si uvědomuji, že projevit víru, něco stojí. A ani o tom nemusí nikdo vědět. Člověk má dost zábran sám v sobě. Proto jejich překonání je samo osobě velké vítězství. Proto vás i sebe chci povzbudit. Pojďme a udělejme ten krok víry. Udělejme to, o čem už dlouho uvažujeme. A nenechme se přitom odradit pochybnostmi. A já pevně věřím, že i náš krok víry povede k dobrému cíli. Podobně jako letmý dotyk ženy Ježíšových šatů.
Ale co když krok víry uděláme, a nic se nestane? Co to pak bude znamenat? Je to o pochybnostech? O malé víře? Nebo dokonce o moci Hospodinově?
Apoštol Pavel napsal: „A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘“ 2 Korintským 12:7-9 Budeme umět podobně jako Pavel přijmout takové Boží rozhodnutí? Takový Boží postoj: Víc prostě nedostaneš. Tuto nemoc neuzdravím. V této věci budeš dál zápasit.
Bude to asi těžké. Ale i kdyby to znamenalo procházet „údolím stínu smrti“, nebudeme na to sami. Takový kříž v nás vzbudí silnou potřebu po Boží blízkosti, povzbuzení a potěšení. A takové potřeby jistě Hospodin rád naplní. A pokud by nám k tomu posloužilo trochu toho trápení, pak díky za ně. Protože pak naše duše nebude nikdy hladová. A naše nitro nebude prázdné. Protože, jak jsem již napsal, bude naplněno Boží přítomností, povzbuzením a potěšením. A to přeji vám i sobě.
Pavel Král
Ztráta přináší zisk
Po přečtení této kapitoly knihy Paralipomenon jsem si uvědomil, že jsem si přitom nevšiml ani slova protestu. Pisatel se neptá proč? Nic nevyčítá, ani proti ničemu neprotestuje. V tomto postoji vnímám takový jobovský pohled:
Pavel Král
Správné místo a čas
Elíša řekl svému mládenci Géchazí: „Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně?“ A já jsem si okamžitě vzpomněl na slova z knihy kazatel: „... je čas kameny rozhazovat i čas kameny...
Pavel Král
Světlo mých dní
Během jedné mé zkoušky z Lineární algebry přišel za profesorem Holendou jeho známý. A z úst zkoušejícího zaznělo: „Vítej světlo mých dní.“ Tento výraz mi utkvěl v paměti po celý další život. A představoval jsem si, jak uprostřed..
Pavel Král
Spravedlnost
Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...
Pavel Král
Svoboda
„Každý dělal, co uznal za správné.“ Není právě tohle svoboda? Netouží právě po tomto lidé? Aby je nic a nikdo neomezoval. A tak aby si konečně mohli dělat jen to, co sami chtějí!
Pavel Král
Srdce je nebezpečná věc
Hospodin řekl Jozuovi: „Všechny obyvatele ... vyženu před Izraelci já sám. Jen přiděl zemi losem Izraeli za dědictví ...“ Tak mi při četbě tohoto pokynu vytanulo na mysli to, jak se říká úpravě státního rozpočtu – „porcování medvěda.“
Pavel Král
Jak uslyšet Pána Boha
Když jsem v sobotu četl: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha ...," tak jsem si uvědomil, jak mi připadá Hospodinovo slovo vzácné. A teď mám na mysli přesně to, co Izraelci odmítli na hoře Choréb. Mám na mysli slovo, ...
Pavel Král
Muž by neměl mlčet
Jak my muži řešíme situaci, když se máme vyjádřit k nějaké ožehavé věci? Já při tom zatvrzele mlčím. A proč to dělám? Možná to dělám s nadějí, že se věc nakonec sama nějak vyřeší. A mě to pak nebude nic stát. Vždyť jsem k tomu ...
Pavel Král
Všichni jsme v Božích rukou
Četli jsme: „Avšak i když budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezprotivím si je, ...“ Rozumím tomu tak, že Izraelci měli zůstat Božím lidem, ať provedou, co provedou. Připomíná mi to zaslíbení o církvi: „ani brány pekelné...
Pavel Král
Jak dosáhnout úspěchu?
Dnes přemýšlím o tajemství úspěchu. O tajemství úspěchu Božích služebníků na Božím díle. Protože co jiného by si každý věrný služebník přál? No přece to, aby ta jeho služba byla završena úspěchem! Nikdo přece nechce být podoben...
Pavel Král
Jak se zachránit?
Tato egyptská rána se zásadním způsobem liší od těch všech ostatních. A čím se tedy liší? Egypťané mohli této ráně uniknout. Mohli se tomu vyhnout. Mohli zabránit tomu, aby na ně tentokrát dopadla ruka Hospodinova plnou silou.
Pavel Král
Jak vykročit zlehka?
„Jákob vykročil lehkým krokem ...“ Vzhledem k tomu, co měl právě za sebou, to byl vlastně zázrak. Druhou lstí připravil svého bratra Ezaua o Izákovo požehnání. Ten se na něj rozzlobil a chtěl ho zabít. Utíká tedy z domova. Míří sice
Pavel Král
Vítězové berou vše!
Dnes jsme spolu četli nejkrásnější dvě kapitoly v bibli. Alespoň mně tak připadají. Co bych si totiž jako člověk mohl více přát? Místo, kde najdu pokoj. Místo bez trápení. Místo, kde budou naplněna všechna má nejtajnější přání.
Pavel Král
Máme do církve přijmout opravdu každého?
Společným jmenovatelem obou dnešních textů je láska. Máme milovat jedni druhé. A Gaios měl dobré svědectví od bratrů: „... oni vydali před církví svědectví o tvé lásce.“ Přesto v prvním textu se i tato láska má mít na pozoru.
Pavel Král
Naděje nás drží nad vodou
V našem sboru začíná výzva k účasti na Večeři Páně v poslední době slovy: „Pojďte, vše je připraveno.“ A právě podobnou výzvu slyším i z dnešních veršů z epištoly Židům. Tyto verše hovoří o dvou nezměnitelných věcech, „v nichž ...
Pavel Král
Pojďme prosit za tichý a klidný rok 2024
Tak dnes přemýšlím o tom, jak spolu může působit láska a pevné vedení. Protože právě láska je „cílem našeho vyučování,“ jak napsal apoštol Pavel. Ale to mu vůbec nebránilo v tom, aby před tím napsal: „... žádal jsem tě, abys ...
Pavel Král
Co se Bohu líbí?
Dnes mne oslovilo toto: „... činíte, co se mu (rozuměj Pánu Bohu) líbí.“ A vzápětí se mi okamžitě vynořila otázka: A co se tedy Pánu Bohu líbí? Jaké myšlenky, jaká slova a jaké činy si zaslouží ocenění v Božích očích? K čemu ...
Pavel Král
Jak porazit toho starého člověka v nás?
Dnes mě oslovil poslední verš z textu, který jsme si přečetli: „Ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.“ A hned se mi vynořila myšlenka: Jak mě může doporučit Pán Ježíš Kristus, když přece...
Pavel Král
Jak dodat kázání tu správnou „šťávu?“
Apoštol Pavel napsal: „Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.“ To mě oslovilo. A tak jsem si v duchu představil plán. Co kdybych podobně jako apoštol Pavel naplnil evangeliem celý okruh ...
Pavel Král
Jak daleko je Hospodin?
Když jsem si přečetl kázání apoštola Pavla, tak jsem si řekl: „Co dalšího bych k tomu mohl ještě přidat? Nic lepšího už nevymyslím!“ Ale přece jen připojím několik reakcí. Vždyť i tehdejší posluchači také na kázání nějak ...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 189
- Celková karma 4,67
- Průměrná čtenost 139x