Co mám dělat, aby byl dokonalý?

To, co mě dnes zaujalo, je toto slovo: „Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti …“

Židům 5:4-10

Tak si v té souvislosti vzpomínám na bohatého mládence. Co to slyšel na svou adresu? „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, …“ Matouš 19:21 A právě požadavek dokonalosti je velkou výzvou pro každého z nás. Jak to  čteme v kralickém překladu: „Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, … Židům 6:1

Teď bych se rád vrátil k otázce, kterou jsem naznačil na začátku. V textu je totiž zmínka o tom, že se Boží Syn potřeboval učit poslušnosti. Ale tato zmínka je pro mne zároveň velkým povzbuzením. Jestliže Boží Syn se potřeboval něčemu učit. Tak je naprosto v pořádku, když ani já nejsem po těch letech v církvi dokonalý. Také já se ještě potřebuji něčemu naučit.

To druhé, co mě zaujalo, je prostředek výuky. „Naučil se poslušnosti z utrpení.“ A hned mne napadá myšlenka: „A jinak by to nešlo?“ A rozšířím ji na každého člověka. Copak se mi lidé nic nenaučíme, dokud neprojdeme utrpením?

Když nám připomenu to, jak apoštol Pavel popisoval svůj život na misijních cestách, tak můžeme vidět jednu věc. Jeho život byl naplněn oběma prvky. Bylo tam utrpení. Ale byla tam také radost a hojnost dobrých věcí. Bylo tam vězení, bičování, kamenování. Ale byl tam také proslov na areopagu, před králem a zřejmě i před císařským dvorem. Jak sám napsal: „Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.“ Filipským 4:12

A co ty naše životy? Jsou opravdu naplněny jen samým trápením? Nebo naopak prožíváme jen samou radost a přebytek všeho dobrého? Není to tak, že chvíli máme všeho tolik, že nám přebývá a vzápětí dřeme o dno a těšíme se, až ty trable a obavy skončí?

Jak k takovým změnám v životě přistupoval apoštol Pavel? „Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“ Římanům 8:37 Je to i moje zkušenost? Je to i vaše zkušenost? A pokud ne, mohla by být?

Nejmarkantněji je takový pevný a jistý způsob života vidět na tom, jak apoštol Petr kráčel po moři. Pokud plně důvěřoval svému Mistrovi, tak jeho nohy nezakolísaly. Jakmile vírou zaváhal, začal se topit.

Naštěstí nemusím testovat svou víru stejným způsobem. V mém případě by to zřejmě bylo spíš pokoušení. Podobně jako pokoušel ďábel Pána Ježíše na vrcholu chrámu a pobízel ho, aby skočil. Aby využil to Boží zaslíbení o ochraně. Proto se domnívám, že se nemusím vrhat po hlavě do každé zkoušky. Jen abych se ujistil, že už jsem dost zralý a duchovně dospělý. Úplně totiž postačí ty testy, které mi každý den připravuje Hospodin.

Pokud tomu správně rozumím, tak právě Hospodin dobře zná moje i vaše duchovní schopnosti a duchovní zralost. A zároveň odměřuje na „decimálkách“ množství a délku utrpení. Přitom toto utrpení není samoúčelné. Má mně i vás něčemu naučit. Stejně jako naučilo Božího Syna.

Vidíte, jak je nám Boží Syn podoben! Jak píše apoštol Pavel: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ Židům 4:15 A zároveň  tím je podoben svému Otci. Není v tom rozpor? Jak může být Boží Syn zároveň podoben slabému člověku a ve stejnou chvíli také všemohoucímu a dokonalému Hospodinu?

Právě v tomto zdánlivém paradoxu je nám Boží Syn nejblíže. Vždyť i my sami jsme sice lidé, ale zároveň je každý z nás Božím obrazem. Protože právě k tomu jsme byli stvořeni. Jak rád připomínám, tak slovy žalmisty: „Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.“ Žalmy 139:13

Přitom dobře víme, že není obraz jako obraz. Některý obraz je amatérský a jiný mistrovský. Jeden zachycuje pouhý náznak, kontury skutečnosti a krásy. Jiný využívá možnosti malby naplno a zobrazuje realitu dechberoucím způsobem. To jakoby se Mozart stal malířem.

Podobně je to i s námi, jako s Božími obrazy. A troufnu si říci, že podobně je to i s Božím Synem. Právě On nejlépe zobrazoval Hospodina. Copak sám neřekl apoštolu Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl Otce?“ Jan 14:9 Snad to teď vyjádřím správně. Domnívám se. Věřím, že Boží Syn byl a je tím nejmistrovštějším Božím obrazem.

A tento obraz nastavuje vysokou laťku pro každého z nás. Zvláště těžké je na tom to, že nejde být takovým obrazem jen pár vteřin a jednou za hodinu. Jako když se ukáže apoštol na orloji. Také Pán Ježíš byl se svými učedníky 24 hodin a 7 dní v týdnu. On byl pro své blízké Božím obrazem stále. Každou minutu a vteřinu svého života.

Proto musím přiznat, že být Božím obrazem znamená být jim neustále. Tento obraz není jako šaty. Nemůžeme být chvílí podobní svému Bohu. A vzápětí se podobat tomu zlému. Jak říká Boží slovo: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany?“ 1 Královská 18:21 Takové přelévání z jednoho obrazu do druhého by se podobalo neupřímnému úsměvu. Během takového úsměvu údajně dochází k rychlému přecházení naší mimiky mezi úsměvem a úšklebkem.

Jak se tedy vyhnout takové nejistotě? Jak zakotvit pevně na jedné straně duchovního boje? Jak se naučit poslušnosti během utrpení? A jak pokračovat v Boží škole dál a dál? To proto, aby se náš obraz postupně vyjasnil. Aby na něm byly čím dál jasnější kontury a obrysy tváře, kterou máme zobrazovat.

Rozumím tomu tak, že naštěstí se po nás chce jen velmi málo. Příprava výuky není naší starostí. Jednotlivé lekce k nám přicházejí, aniž pro to musíme něco udělat. Skoro bych řekl, že k tomu dochází ať chceme nebo nechceme. Ale já předpokládám, že v hloubi duše chceme.

Co je tedy naším úkolem? Naší úlohou v té škole života? Můžeme se sice snažit před životem utéci. Můžeme se schoulit do svého nitra a uzavřít se. To ale o mnoho přijdeme.

Druhá možnost je, že se otevřeme pro nové příležitosti. Protože jak už víme, tak každá krize je příležitostí pro změnu. A to nejen ve společnosti. Ale také uvnitř nás. Protože právě díky krizi vyjdou najevo věci, které by jinak zůstaly skryté. Věci, které je třeba změnit. Odstranit. Nahradit něčím novým.

Proto je nejlepší postavit se životu čelem. Možná trochu otřepaná fráze. Ale hluboce pravdivá. Protože věci, před kterými utíkáme, nás stejně jednou doženou. Oč lepší pak je, se těmto věcem postavit tady a teď.

Tak v dnešní úvaze jsem spolu s vámi objevil, že Boží Syn je pro nás příkladem. Příkladem v tom, že spolu s námi zasedl do lavic v Boží škole. Spolu s námi se učil poslušnosti. Protože právě ta mu scházela k dokonalosti.

Přitom každému z nás schází k dokonalosti něco jiného. Bohatému mládenci tomu bránila závislost na majetku. A nepřišlo by se na to, kdyby se Pána Ježíše nezeptal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Marek 10:17 Jinými slovy, co mám ještě udělat, abych se stal dokonalým?

Pojďme spolu dnes položit stejnou otázku našemu Pánu. A já věřím, že nikomu z nás nezůstane náš Pán odpověď dlužen. A pak buďme připraveni. Protože Boží škola vzápětí začne. To proto, aby náš obraz byl zase o něco lepší. Aby náš život byl zase o něco pevnější. Aby náš vnitřní pokoj a radost byla zase o něco hlubší. A to přece stojí za tu trochu trápení. Nemyslíte?