Velikonoční Restart

Proč je ta krev tak důležitá? V epištole Židům čteme: „Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.“ Židům 9:22 To samé potvrzuje i náš úvodní text: „V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil ...

Leviticus 17:10-12

Leviticus 20:26

... na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření.“

A není to jen symbol. Bez krve tělo skutečně umře. Pro život je krev naprosto nezbytná. Když o ni tělo přijde, je život nenávratně pryč. Nepomůže žádný restart. A právě v tom je skryta její schopnost získat člověku smíření.

Protože co by člověk mohl dát, aby pokud zhřeší, vyrovnal tento dluh vůči Bohu? Říká se, že každá věc má svou cenu. A platí to i v případě překročení mantinelů, které Pán Bůh člověku dal. Protože také to je možné něčím zaplatit. Podobně jako když člověk udělá dopravní přestupek. Zaplatí pokutu a může jezdit dál.

Tato možnost zaplacení tu není proto, aby nám umožnila vesele hřešit. Nebo v případě dopravy bez zábran překračovat předpisy. Ale je to pro případ, který popisuje apoštol Jan: „Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.“ 1 Janův 2:1-2

A tento verš spojuje starozákonní situaci s tou naší situací. Protože jak víme, tak dnes již nemusíme očištění od hříchu řešit vylitím krve býčka. Protože byla vylita krev, jejíž moc daleko přesahuje všechny předchozí oběti. A k tomuto poslednímu vylití krve. K této Oběti se vztahuje naděje všech nás, kteří toužíme po skutečné čistotě.

A proč vlastně toužíme po tom být čistí? Pokud se čistota týká našeho těla, tak nám nepřipadá divné, že si každou chvíli myjeme ruce nebo se večer sprchujeme. Tak proč neomývat také naše nitro? Vždyť se známe. Víme, jak jsme slabí. Každou chvíli neodoláme a pustíme se do nečistých myšlenek. Nebo se neovládneme a vypustíme ze svých úst slova, která pak nejdou vzít zpátky ani párem volů – jak se říká. Nakonec se pak také stává, že se pustíme do aktivit, které nikomu – ani nám samotným – nepřinesou nic dobrého.

A ve všech těchto případech potřebujeme očistit. To mi připadá naprosto přirozené. Jak to připadá vám? Můžeme v pohodě v životě pokračovat dál, aniž bychom prodělali očistnou kůru? Asi záleží na tom, kam se rozhodneme jít.

Když třeba automechanik je celé dopoledne ponořen rukama v motoru a pak by si chtěl odpočinout doma v obýváku. A přitom by se důkladně neumyl. Jak by asi vypadal sedačka po jeho návštěvě. Jak by vypadal každý předmět, kterého by se dotkl? A velmi podobně by to dopadlo i v duchovní oblasti.

Jak bychom mohli přistoupit do Boží blízkosti, pokud bychom zůstali takoví, jací jsme? A co by se stalo se společenstvím věřících lidí, kdybychom mezi ně přicházeli v takovém stavu, do jakého nás dostaly naše přestoupení?

V tom prvním případě, který se týká Boží blízkosti, je Boží slovo naprosto jednoznačné. „Matouš 22:11-13  Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: `Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?´ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´“ Ten kdo není řádně oblečen – rozuměj očištěn – nemůže zůstat na svatbě – rozuměj v Boží blízkosti. Alespoň já tomu tak rozumím.

V tomto podobenství to vypadá, že se jedná o naprostou výjimku – jeden host mezi všemi ostatními. Ale v případě deseti panen – družiček je to půl na půl. Takže počty nehrají žádnou roli. Je to vždy případ od případu. Je to čistě osobní záležitost. Každý z nás v tom hraje sám za sebe.

Ve druhé případě, který se týká společenství ostatních věřících lidí, mi vytanulo toto slovo: Skutky apoštolské 5:1-6  Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: "Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!" Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili.“

Možná vám to připadá trochu drsné. Ale jak napsal apoštol Pavel: „Nevíte, že `trocha kvasu všechno těsto prokvasí´?“ 1 Korintským 5:6 Pokud věci necháme být. Pokud přivřeme nad něčím oči. Zasáhne to celé společenství. Tělo Kristovo je živý organismus. A jak víme, trpí-li jedna jeho část, trpí spolu s ním celé tělo.

Utrpení celého těla se pak přirozeně dotýká toho, který o toto tělo pečuje. Jak novozákonně zní slovo ze třetí Mojžíšovi: „Jestliže lid země přivře oči, aby neviděl, …, a nepotrestá ho …, postavím se sám proti tomu muži i proti jeho čeledi …“ Rozumím tomu tak, že pokud člověk sám přehlédne nějakou špatnost, tak zareaguje Pán Bůh sám. On to nenechá být.

V podobném duchu pak zní slovo o Večeři Páně: „Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. 1 Korintským 11:28-32

Takže teď jasně vidíme, jak je důležité nepřivírat oči nad svými vlastními hříchy. Protože každý hřích má hluboký dopad jak na náš vztah k Pánu Bohu, tak na naše společenství. Kdybychom neměli připravenou cestu zpátky. Cestu k očištění. Cestu k novému začátku. Brzy bychom zřejmě propadli beznaději.

Ale to právě pro nás v pátek zemřel Boží Syn. To proto, aby nám nejen připravil prostředek k očištění našeho nitra. Ale také proto, aby nám připravil místo vedle sebe. Aby nás přijal do Boží rodiny. Díky jeho věrnosti je pro každého z nás otevřena možnost. Každý z nás je pozván: „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a já vám dám odpočinout.“ A já si dovolím pokračovat: Pojďme k Pánu Ježíši všichni, kteří klesáme pod tíhou našich provinění. Takže nemůžeme spát. A naše mysl a ruce jsou svázány hříchy, kterých jsme se dopustili. A také my budeme očištěni. Také my dostaneme odpočinek. Nabereme nových sil. A půjdeme znovu po cestě, kterou nám Pán Bůh připravil. Spolu s vámi děkuji Pánu Ježíši, který nám tuto možnost – tento Velikonoční Restart připravil. Amen.