Jak dosáhnout úspěchu?

Dnes přemýšlím o tajemství úspěchu. O tajemství úspěchu Božích služebníků na Božím díle. Protože co jiného by si každý věrný služebník přál? No přece to, aby ta jeho služba byla završena úspěchem! Nikdo přece nechce být podoben...

Exodus 39:32,42-43

Exodus 40:1-2,16,31-38

... Sysifovi, kterému vždy těsně před koncem díla „ujede vlak.“

Jsem však do jisté míry realista. Takže chápu, že žádný úspěch není dosažen bez určitého úsilí. A že každému dílu klade život do cesty překážky. Proto tím více je důležité vědět, jak dosáhnout úspěchu přes všechny překážky a selhání, která nás potkají.

Můžeme se tedy ptát, jak to dělal Mojžíš a Izraelský lid? Když se podíváme na jejich cestu z Egypta až pod horu setkání s Hospodinem. Čím byla tato cesta naplněna? Nepřecházeli od nadšení k reptání jako malé děti? A co teprve pod tou horou! Jako by byl ještě slyšet rej tanečníků a třesk rozbíjených desek s desaterem. Však měl izraelský lid namále. Kdyby se jich Mojžíš nezastal, bylo by po něm.

Jak je tedy možné, že právě tento lid dosáhnul úspěchu? V jeho upřímné a vytrvalé službě Bohu to nebylo. Protože takové služby nebyl jako celek zřejmě schopen. Je tedy naprosto jasné, že k úspěchu potřeboval schopnosti někoho jiného. Někoho, slovy bible, kdo zůstává věrný, když Izrael – Boží lid – my jsme nevěrní. 2 Timoteovi 2:13

O tom také svědčí poslední kapitoly Exodu (druhé knihy Mojžíšovi). Hospodin si vyhlédl dva řemeslníky, které naplnil svým Duchem a moudrostí ke každému dílu. A nezůstal jen u toho. Ale rozšířil své duchovní dary na celou řadu dalších šikovných a ochotných řemeslníků - mužů i žen. A aby to nebylo málo, daroval ostatním Ducha ochoty a obětavosti, takže všichni přinášeli potřebný materiál. Až museli řemeslníci říci dost, protože už měli více zlata, stříbra a drahých kamenů, než potřebovali.

Vidíte to!? Lid, který vypadá na první pohled jako nic moc. Právě do nitra tohoto lidu Hospodin vložil svého Ducha a tento lid se změnil k nepoznání. Ta tam je jejich reptavost a prostopášnost. To všechno bylo odplaveno proudy Božího Ducha.

Možná, že nám také připadá náš sbor – naše společenství křesťanů – na první pohled jako nic moc. A je to většinou také pohled reálný. Ale co s tím? Mám za to, že i Hospodin je realista. Navíc On vidí zcela jasně věci, které my jenom tušíme. Přesto anebo právě proto Pán Bůh neláme nad námi a nad naším společenstvím tu svoji pomyslnou hůl.

A proč? Protože On má prostředky, které mohou celou tu naši realitu změnit. Vždyť ji změnil v celém Izraelském národu. A že si tento národ předtím sáhnul opravdu na dno. Tím snadněji může zasáhnout i do toho našeho života. Věříme tomu? Já tomu věřím.

Pokud tomu alespoň trochu uvěříme, co můžeme udělat pro to, abychom dosáhli kýženého úspěchu?

Co udělali Izraelci? Dá se to říci velmi jednoduše, když odcituji jeden verš z přečteného textu: „Všechnu práci vykonali Izraelci přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.“

Možná, že to měli tehdy Izraelci o něco jednodušší. Mojžíš dostal od Hospodina přesné plány a pokyny, co má udělat. Ale to jedno stejně musel udělat každý Izraelec sám – musel se rozhodnout a udělat svoji část práce tak, „jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.“

Vzpomněl jsem si v té souvislosti na Karafiátova broučka. Jednou brouček začal mudrovat. „Je přece jedno kde svítím. Hlavně že vůbec svítím.“ A tím začalo jeho dobrodružství s neblahým koncem.

Trochu naivní příklad, ale podtrhuje to podstatné. Proč je tedy tak důležité pracovat přesně podle Hospodinových pokynů? No nesmíme zapomenout, že přece chceme uspět. A jak bychom mohli uspět, když na úkol, který jsme od Hospodina dostali, vlastně ani sami nestačíme? Nemáme totiž na to dost sil, dost schopností a ani dost prostředků. A zase platí zlaté pravidlo, že Hospodin podpoří jen takové dílo, které se koná přesně podle jeho pokynů.

Někdo by mohl namítnout: „A proč nám tedy Hospodin dává úkoly, na které sami nestačíme?“ V té souvislosti mi vytanou takové ty dětské výkřiky: „Já sám, já sám.“ A přitom dospělý by tak rád pomohl.

Snad si mohu dovolit prohlásit, že právě v Boží touze nám pomoci je skryta odpověď na předchozí otázku. Můžeme sice Boží nabídku pomoci odmítnout. Ale pak se budeme dál potýkat s věcmi, které bychom s Boží pomocí zvládli jako nic.

Tak mi to alespoň připadá, že všichni řemeslníci zvládali zhotovení nového příbytku setkávání s Hospodinem. Pro nás asi není připraveno zrovna tohle. Ale umím si představit, že to bude něco velkého. Třeba se náš sbor začne podobat tomu korintskému, kterému nechyběl žádný duchovní dar. Nebo nám Hospodin poradí, jak misijně zasáhnout naše sousedy. Takže začnou přicházet a obracet se k Hospodinu celým srdcem.

Když se teď podívám zpátky na průběh svého života, tak si vzpomínám, že jsem organizoval a účastnil se řady duchovních aktivit. Výsledky nikdy nebyly takové, abych je mohl označit za jednoznačný úspěch. Vím totiž jen o jednom jediném člověku, který se během mé aktivní účasti obrátil a uvěřil v Pána Ježíše Krista. Takže zákonitě přemýšlím o tom, co mám udělat jinak?

V čem je tedy skryto tajemství úspěchu? Nemohu říci nic jiného, než že tajemství každého úspěchu má v rukou sám Hospodin. A Pán Ježíš to potvrzuje, když říká: „Beze mne nemůžete nic učinit.“ Jan 15:5 Rozumím tomu opět tak, že nic nemůžeme dotáhnout až do úspěšného konce, pokud nám nepomůže Hospodin svým mimořádným zásahem.

Musím se přiznat, že mým dlouhodobým přáním je prožít něco podobného, o čem jsme četli v závěru 40. kapitoly knihy Exodus. Mám na mysli to, že „příbytek naplnila Hospodinova sláva.“ Protože právě to je takovým jasným znakem, jasným potvrzením, že i z Hospodinova pohledu je práce úspěšně završena. Je to takový punc kvality. Punc, který jakoby říkal opět slovy Pána Ježíše: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“ Matouš 25:21 A právě to bych si na sklonku svého života přál ze všeho nejvíc. Amen.