Mé rty budou jásat

V poslední době si čtu žalmy. V každém z nich žalmista chválí Hospodina za jeho mocné činy, za jeho vysvobození, za jeho potěšení. A proč žalmista jásá ? Pojďme o tom chvíli uvažovat.

Žalm 71

V poslední době si čtu žalmy. V každém z nich žalmista chválí Hospodina za jeho mocné činy, za jeho vysvobození, za jeho potěšení. Nejlépe to král David napsal v 71. žalmu: „Mé rty budou jásat, když tě budu opěvovat, i má duše, kterou jsi vykoupil.“ Žalmy 71:23 A proč žalmista jásá ? Vždyť na jiném místě vzpomíná: „Dals mi spatřit mnohá a zlá soužení.“ A v bibli lze snadno najít, že král David nejen spatřil, ale také prožil mnohé zlé věci. Saulovo kopí ho minulo jen o vlásek. Podobně jako apoštol Pavel se učil mít nedostatek. Jak to, že Davidovi nic z toho nezabránilo v tom, aby jeho rty jásaly ? Musím zde znovu připomenout apoštola Pavla ve Filipis. Spolu se Silasem jsou uvrženi do těžkého žaláře. Jejich tělo strádá bolestí, žízní a hladem. Přes to jim ze rtů plynou modlitby a chvalozpěvy. Možná, že sáhli právě k žalmu 71: „V tobě, Hospodine, hledám útočiště, kéž nejsem nikdy zahanben!“ Žalmy 71:1

Jak může někdo chválit Hospodina, když mu není dobře ? Když prožívá trápení, když je těžce nemocen, když umírá ? Není chvála v takovém případě něco nepatřičného ? Asi by člověk neměl nadávat. Ale radostně chválit ? Neměl by upřímně projevit svůj žal ?

Určitě nejde o potlačování citů. To, co prožíváme, se nutně projeví v našem srdci a na naší tváři. To samé prožíval Pán Ježíš, když přicházel ke hrobu Lazara. Ale jeho pohled je obrácen jiným směrem. Když před tím otevřeně prohlásil: „Lazar zemřel,“ Tomáš vyhlásil: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ První slova Marty i Marie pak byla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“

Pokud prožíváme něco těžkého, tak se soustředíme na daný problém. U něho naše zraky končí a dál se nedíváme. Situace apoštola Pavla vypadala na první pohled beznadějná. Pokud by beznaději propadl, tak z lidského hlediska by to bylo naprosto přirozené. Marta a Marie také viděly hrob, bratra, který skonal a jakoby tím pro ně všechno končilo.

Naproti tomu apoštol Pavel pozvedl svůj zrak a podíval se o něco dál – kousek za své okovy, bolesti a stěny vězení. A co vidí ? Nesnáze mu nezastřely duchovní zrak. A díky tomu vidí všemohoucího Boha, který ho neopustil ani v této těžké chvíli. Pavel není sám. Má na své straně mocného přítele. A tak má převahu, která se za nedlouho projeví úžasným vysvobozením.

Podobně i Pán Ježíš přes to, co prožívá v souvislosti s těžkou nemocí a úmrtím jeho přítele – Lazara – neztratí pohled na smysl a účel tohoto utrpení. Podobně jako u slepého od narození má smrt Lazara jeden společný cíl. Pokud něco takového sami prožijeme, zjistíme, že k nám taková situace promluvila – hluboce se nás dotkla. A pokud Pán Bůh změnil to zlé, co nás potkalo, v dobré, hovořilo to k našemu srdci ještě významněji.

Bible nám svědčí o tom, že Pán Bůh k nám promlouvá často a různým způsobem. Jeho slovo má formu, která je úměrná naší schopnosti naslouchat. Jsme jako půda. Některá je udusaná. Ta potřebuje nejprve zorat, aby se semínko ujalo.

Pán Bůh říká, když se sklání ke svému lidu: „ Vyjmu vaše srdce z kamene a vložím do vás srdce masité.“ Takový proces – proměna tvrdého kamenného srdce v měkké a poddajné jistě není nic příjemného. Ale je nutný. A proč ?

Naše srdce je symbolem místa, kde vzniká vroucí vztah. Je to oblast, kde vzniká láska. Mezi kamením se asi lásce moc nedaří.

Nemohu nevzpomenout na Vánoční koledu od Charlese Dickense. Pokaždé mě dojme proměna skrblíka v radostného a přejícího člověka. A o to právě běží. O proměnu člověka. Kudy vede cesta k radostnému a spokojenému životu ? Vede skrze bohatství a popularitu ? Kolik herců spáchá na konci svého života sebevraždu ?

Pán Bůh tu správnou cestu k radosti dobře zná. A chce nám pomoci, abychom se na ní dostali a bez zaváhání po ní kráčeli. I když jako Petr jdeme po rozbouřeném jezeru. I když jako Pavel prožíváme bolest a omezení pohybu. I když nás jako Pána Ježíše postihne ztráta blízké osoby. Právě v takových chvílích je nám Hospodin nejblíže.

Pozvedněme svůj pohled o kousek dál za naše trápení. Podívejme se tam, kde je připraveno vysvobození. Protože trápením v dané chvíli náš život nekončí. Ani smrt nemá tu moc, aby nás zastavila na cestě, kterou pro každého z nás Pán Bůh připravil. A když na nás myslí, nepřemýšlí o trápení. Jeho myšlenky se točí kolem radosti. A touto radostí chce naplnit naše srdce. Pak bude zcela přirozené, že i uprostřed zkoušek a těžkostí: „Mé rty budou jásat, když tě budu opěvovat, i má duše, kterou jsi vykoupil.“ Žalmy 71:23

Kéž tuto radost prožívá právě dnes každý z nás. Amen.