Je čas na změnu !

„Beze mne nemůžete činit nic." Co to znamená: „Beze mne nemůžete činit nic ?“ Do jaké oblasti to zmiňované „nic“ míří ? A to teda nemůžeme ani nic změnit ? Pokud tomu chceme porozumnět, musíme vyjít z kontextu.

Bible: Jan 15:1-8

„Beze mne nemůžete činit nic.“ V kralickém znění čteme: “nic učiniti.“ Toto prohlášení se před mnoha léty stalo předmětem rozhovoru s mým bratrem v Kristu. On se s tím nemohl smířit. Co to znamená: „Beze mne nemůžete činit nic ?“ Do jaké oblasti to zmiňované „nic“ míří ? Pokud tomu chceme porozumnět, musíme vyjít ze souvislosti s okolním textem. O čem Pán Ježíš před tím hovoří ? Protože právě On skrze apoštola Jana k nám promlouvá. Četli jsme o kmeni, ratolesti a ovoci. Kmenem je sám Boží Syn, ratolesti jsme my sami a ovoce ? Jaké ovoce máme nést ?

Na jiném místě v bibli se dozvídáme, že „dobrý strom se pozná podle dobrého ovoce.“ Strom tvoří kmen a ratolesti. Kmen je v našem případě zaručeně dobrý. Ale jaké jsou ratolesti ? To, že ratolesti připojené ke kmenu jsou dobré, zaručí péče vinaře. Jak jsme četli, tak vinařem je nebeský Otec. A On: „Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“ Péče dobrého vinaře zaručí, že žádná špatná ratolest nezůstane připojena ke kmeni. Ale bude odříznuta.

Co se stane s ratolestí, která je odňata od kmenu a vyhozena na kompost ? Usychá. Nemá totiž výživu. Nežije. Je mrtvá. A jak by mrtvola mohla něco vykonat ? Jak by mohla něco změnit ?

Já totiž hluboce toužím po změnách. Možná, že někteří z vás naopak touží po zachování stávajícího stavu. Jak se latinsky říká po „status quo.“ Rozhodně mi nejde o změnu jen pro samotnou změnu. Změna jen pro to, aby se něco dělo. Toužím po změnách k lepšímu. Jsem ochoten, jak jsem již před časem zmínil: „Opustit dobré pro lepší.“ Ale plně si uvědomuji, že změnit se mohou jen ty dobré ratolesti. Jen ty ratolesti, které jsou pevně vetknuty do kmene a sají životodárnou mízu. Jen ty, které jsou skutečně živé.

Takže tou první změnou, po které bytostně toužím je, aby každý z nás byl tou živou ratolestí. Protože bez toho se nikdo nehneme dál. To je základní podmínkou pro to, abychom spolu udělali dobré věci. Věci, které budou stát za to. Věci, které po nás zůstanou. A kdo by po sobě nechtěl zanechat dobrou památku ?

Jak na tom jsme jako ratolesti ? Jsme pevně vetknuti, sytíme se dobrými věcmi, prospíváme a duchovně rosteme ? Nebo jsme už tak trochu nalomeni, tak trochu hladoví a tak trochu odumřelí ? Anebo jsme snad ve třetí fázi, kdy jsme jako ratolest bez ovoce byli odříznuti a odhozeni daleko od kmene ? Taková situace vypadá beznadějně. Jakou perspektivu má suchá ratolest mezi samými suchými ratolestmi ? Z lidského hlediská žádnou. Ale ! Co odpovídá Pán Ježíš svému učedníkovi na podobnou otázku. Tehdy se to týkalo bohatého člověka, který nesnadno vejde do Božího království. Co tehdy zaznělo ? „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ Matouš 19:26 Toto slovo je plné naděje pro každého člověka, který se dostal do stavu suché ratolesti. Je sám uprostřed pouště. Nemůže si pomoci. A právě do jeho situace zaznívá: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ Matouš 19:26 Zmíněná poušť mi připomněla obraz proroka Ezechiele: Údolí plné suchých kostí, které se začali k sobě hrnout a obrůstat masem. (Ezechiel 37:4) A jak by něco takového bylo možné ? No přece Boží ruka je tak mocná, že to dokáže.

Nevím, jak si připadáte sami ? Jak vám připadají Neratovice ? Jak vám připadá Česká země ? Jsme údolím plné života ? Nebo jsme údolím suchých kostí ? Pokud kolem sebe vidíte jen suché ratolesti, je to dobrá příležitost k volání, k modlitbám a k očekávání. Vždyť Hospodinova pravice není krátká ! (Izajáš 59:1) Pokud svými prosbami nakloníme Panovníka k činu, dojde k razantní změně. Tak jako větvičku odřízl, může ji naroubovat zpět. Tomu, kdo je bez duchovního života, může znovu život vdechnout. On je totiž Stvořitelem a tak má tuto moc. Přináší život tam, kde už všechno vyhaslo.

Tou druhou změnou, kterou bych si přál, je vyzbrojení služebníků. Jak vzniká služebník ? Kde se vlastně bere ? Mám za to, že tento vznik má dvě fáze. První z nich je Poslání. Pán Ježíš vyzval své učedníky: „Posílám vás jako ovce mezi vlky.“ (Matouš 10:16) A na jiném místě: „Budete mi svěkové až do končin světa.“ (Skutky apoštolské 1:8) Aby učedník vznikl, musí si ho Pán Bůh vybrat, musí ho povolat a poslat ho do služby, kterou pro něj připravil. To je ta první fáze. A ta druhá ? V té druhé se musí poslaný služebník Rozhodnout a odpovědět. Známe podobenství o dvou synech. Jeden řekl, že půjde na vinici a nešel. Druhý řekl, že nepůjde a šel. Víme, že čin je důležitější než slovo. Ale mám mnohem raději, když jsou obě věci v souladu. Proto se v takovém případě rád vracím k Izajášovi. Jeho prohlášení: „Aj já, pošli mne,“ mnou rezonuje. (Izajáš 6:8) Takto bych chtěl mluvit a jednat. Abych měl, jak jsem již řekl, obě věci v souladu.

Takže služebník vzniká posláním a rozhodnutím – přitakáním služebníka samotného. Pak následuje vyzbrojení a duchovní růst. To je ale dlouhý proces. A často, jako v mém případě, probíhá současně se službou. Služebník pak roste – dorůstá ke zralosti během úkolu.

Tou třetí změnou, kterou bych si přál, je abych já sám získal schopnost kráčet po vodě. Nejde mi přitom o doslovný význam tohoto přání. Jde mi o fakt, že Petr uvěřil svému Pánu a vykročil na cestu. Přitom to před tím nikdy nezkoušel. Ani zřejmě o nikom, kdo by běžně kráčel po vodě, nikdy před tím neslyšel. Přesto, když viděl Ježíše, jak to dělá, moc si přál ho napodobit. Dělat to jako on.

Před 14-ti dny jsem také mluvil o pohledu na Boží ruce. Citoval jsem žalmistu, který toužil po tom, aby ho Pán Bůh naučil to, co on sám dělá. Jak bych se však mohl odvážit pouštět se do věcí, které patří do Boží kompetence ? Ale Petr se odvážil ! Požádal o tuto schopnost a dostal ji. A pokud věřil, tak po vodě kráčel.

Znovu opakuji, nemám v úmyslu trénovat tuto konkrétní schopnost. Ale rád bych pronikl do hloubky Božích zaslíbení a výzev. Petra k tomuto činu nikdo nevybízel. On chtěl sám. Ale v Božím slově je řada výzev, která jsou určena každému z nás. Jedna z nich je: „Proste a bude vám dáno.“ (Lukáš 11:9) K této důvěře vybízím každého, se kterým hovořím na duchovní téma. A chci tuto výzvu přijmout i sám pro sebe. Chci odhalovat Boží tajemství a chci je pro sebe přijímat. A chci jimi sloužit celému sboru a také celému městu, pokud to Pán Bůh dovolí.

Předložil jsem vám tři změny, po kterých toužím. A vybízím vás, abyste se také zamysleli nad tím, co byste si přáli změnit v tomto novém roce. Věřím, že Pán Bůh přiloží svou ruku ke každému vašemu dobrému přání. Vždyť je připodobněn k laskavému otci, který když je požádán o chléb, tak nedá svému synu kámen. (Matouš 7:9)

Máme před sebou postní období. Někteří z nás se k němu připojí. Je to dobrá příležitost, abychom během něj předložili své prosby tomu, kdo má moc je vyslyšet a uskutečnit.

Co bych řekl na závěr ? Čím bych sebe i vás všechny povzbudil ? Nejlépe jedním z dobrých Božích zaslíbení. V dnešní těžké době někteří lidé přicházejí o práci. Jiní se bojí, že jim jejich příjmy nevystačí na jejich potřeby. Pojďme pro sebe přijmout zaslíbení z proroka Malachiáše:

Malachiáš 3:6  "Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými.

7  Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: »Jak se máme vrátit?«

10  Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.

11  Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů.

12  Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů."

Kéž by se tyto věci staly také nám. Kéž by i na nás Hospodin zástupů vylil své požehnání. Amen.