Tonoucí se stébla chytá

Velmi mě potěšil devatenáctý verš tohoto žalmu: „Když sám v sobě moc přemýšlím, tvé potěšování utěší mou duši.“ A to proto, že žalmista prožíval něco podobného, jako občas prožívám i já sám. Někdy se totiž mé přemýšlení podobá ...

Žalmy 94:16-19

... spirále. Předmětem přemýšlení je obvykle nějaké těžké téma. A já to v mysli proberu. Nic sice nevyřeším. Ale to mi nebrání v tom, abych nezačínal probírat dané téma znovu a znovu od začátku. Je to sebezničující myšlenková spirála. Až mi tento proces začal připomínat černou díru. Všechno vtahuje do svého středu a nic a nikdo z ní neunikne.

A co mě tedy na dnešním slově vlastně potěšilo ? Ta druhá část citovaného verše: „…, tvé (rozuměj Hospodinovo) potěšování utěší mou duši.“ Díky tomuto verši jsem si totiž uvědomil dvě věci. První, že nejsem schopen sám zastavit sebezničující myšlenkovou spirálu. A druhou, že Pán Bůh vstupuje do této spirály za mnou. To proto, abych věděl, že ve své mysli nejsem sám. On totiž nepřistupuje blíž proto, aby lépe viděl. Aby se mohl kochat mojí bezmocností. Neprovádí nějaký pokus, jestli alespoň tenhle „králík“, tahle „myš“ najde cestu ven z labyrintu.

Skutečné Boží úmysly nejlépe vystihuje řeč Pána Ježíše. Stál tehdy nad Jeruzalémem a prohlásil: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!“ Matouš 23:37 To nejsou slova experimentátora. To jsou slova milujícího Pastýře. To jsou také slova mocného Panovníka. Když říká: „shromažďuje … pod svá křídla,“ má také dostatek sil, aby svůj lid ochránil. A když náš žalmista s důvěrou prohlašuje: „tvé potěšování utěší mou duši.“ Znamená to, že Boží Slovo má tu moc, aby přemohlo myšlenkovou spirálu, která nás ničí. Aby naši mysli upokojil. Aby ji navedl na myšlenky, které ji povzbudí a dají nám naději.

Já sám se dnes potýkám se dvěma spouštěči takových myšlenkových spirál. Jeden spouštěč se týká mého nového zaměstnání. Zároveň s ním přišla i nabídka projektu, který bych mohl přinést jako bonus svému novému šéfovi. Je to pro mne lákavá nabídka. Ale hned se objevil červíček: A není to nějaká lest ? A už se rozběhla myšlenková spirála. Jen díky Pánu Bohu, který ke mně vzápětí přistoupil, jsem se neutopil v černých myšlenkách. Znovu jsem si v té chvíli vzpomněl na Hospodinovo prohlášení: „Což ruka Hospodinova je na to krátká? “ Numeri 11:23 - abych ti nemohl pomoci ? Abych ti nedal moudrost. Abych tě neochránil. Abych ti nezpůsobil cestu? Na základě těchto Božích argumentů jsem se rozhodl, že nabídku využiji. Budu opatrný. Ale ne bázlivý. Bud počítat s dobrým koncem. Ale také s možností, že se jedná o lest. Ovšem v tom případě se projeví Boží ochrana. Nezničí mě to, ale posílí. Uvidím totiž Pána Boha při práci. A jeho ruka opravdu není krátká.

Ten druhý spouštěč se týká mého sboru. Nebudu konkrétní, protože nechci nikoho zranit. Ale i v této situaci jsem prožil Boží zásah. Jedna z povzbuzujících myšlenek byla: „Seš přece chlap. Pavle. Tak bys měl něco vydržet.“ Protože cesta víry je o rozhodnutí: „Půjdu dál, i když vím, že na tu nejbližší překážku nemám dost sil. Půjdu dál i když vím, že to sám nezvládnu.“ Copak právě takové situace nejsou vhodné proto, abych dal příležitost Pánu Bohu ? Kolikrát ve svém Slově Hospodin říká: „Vyzkoušejte mě. Požádejte mě.“ Tak co mi, co ti, co nám v tom pořád brání, abychom Pána Boha vzali za slovo ?

Možná, že je to obava: „Co když to nevyjde ?“ Ale vždyť o našem testu nemusí nikdo vědět. Může to být jenom mezi námi a Pánem Bohem. Vzájemná důvěra a víra se nejlépe buduje v intimním prostředí. Bez všetečných diváků. Tak na to šel i Gedeon. Asi víte o jeho testu. Chtěl si být jist, že ho skutečně Hospodin vybral. Zda ho vybral proto, aby vysvobodil Izrael od okupantů. A jak to udělal ? Požádal o znamení. O znamení jenom pro něho samotného. Znamení, o kterém věděl jen on sám. Jak si asi vzpomínáte, tak šlo o ovčí rouno a rosu. Jednou byla rosa jen okolo rouna a podruhé jen na něm. A to stačilo. Gedeon získal jistotu, že Hospodin ho skutečně vybral jako vysvoboditele. A také, že Hospodinova ruka bude s ním. Dá mu vítězství v jeho nadcházejícím boji.

A právě v tom se Gedeonovu příběhu podobají i naše situace. Častokrát jsou před námi věci, které v nás vzbuzují obavy. A tak si říkáme, neměli bychom se jim raději vyhnout ? Já jsem si také říkal: Neměl bych raději pomlčet o novém projektu ? Nebo: Neměl bych raději odejít do jiného sboru nebo do jiné církve ? Ano. Útěk vypadá jako dobré řešení. Ale tím bychom o mnoho přišli. Přišli bychom o zkušenost s Bohem. Protože proč myslíte, že před nás Pán Bůh podobné situace staví. Situace, které v nás na první pohled vzbuzují obavy nebo dokonce strach ?

Důvod je stejný, jako v případě Izraelského národa. Nebo v případě našeho proroka. My potřebujeme poznat, že na život sami nestačíme. A jak bychom to mohli poznat, kdybychom nepotkali problém, na který ergo kladivo sami nestačíme ? A to druhé: My potřebujeme poznat, že Hospodinova ruka není krátká. Že právě to, nač nestačíme my sami. Právě s tím si Pán Bůh poradí. Nevzniká tak závislost na Pánu Bohu ? Je zdravé být závislý na druhé bytosti ? Nezakrní tak naše vlastní schopnosti ?

Kéž by ty naše vlastní schopnosti skutečně zakrněly. Protože v těch vlastních schopnostech se hlásí o slovo náš starý člověk. A on přece měl během křtu zemřít. Někdo k tomu vtipně poznamenal: „Ale on, mrcha, umí plavat.“ Jaký je tedy ten správný postup ? Jak bychom měli správně zareagovat na nepřekonatelné překážky, které se k nám blíží ? A jak bychom se na ně měli připravit ? Proto v souvislosti se starým člověkem je dobré uvést člověka nového. Nové stvoření. A jaké je nebo jaké bude to nové stvoření. Ten nový člověk ?

S novým stvořením se Hospodin vrací ke svému původnímu záměru s člověkem. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Genesis 1:27 Takže to první: Nový člověk se podobá a bude se čím dál tím více podobat svému Stvořiteli. To druhé: Nový člověk bude díky podobě získávat čím dál tím více také podobná práva jako jeho Stvořitel. Tento fakt se často připodobňuje k rodině. Jako dospívající děti získáváme právo užívat všech věcí, které celé rodině patří. A že toho Pánu Bohu patří opravdu hodně. A my to přitom necháváme ležet ladem :-( To třetí: V rodině platí určitá pravidla. Někdo rozhoduje a jiný poslouchá. Pro všechny (vně i uvnitř rodiny) je to naprosto přirozené. Ve zdravé rodině není místo pro násilí, trýznění nebo pro vzpouru a pomluvy. Ve zdravé rodině děti zcela přirozeně žádají rodiče o pomoc. A rodiče vyzývají své děti, aby něco udělaly. A podobně je tomu i v té Boží rodině.

Jako Boží děti jsme na Pánu Bohu závislí. Ale tato závislost je zdravá, přirozená a pro zdravý život naprosto nezbytná. Řeší totiž ten problém, že si sami se svým životem neporadíme. A každý upřímný člověk včetně mne jednou narazí se svými silami na jejich konec. A co pak ? Buď propadne beznaději. Nebo sáhne po mocnější ruce, která mu nabízí pomoc. Je to otázka nutnosti. Pokud člověk nechce, aby ho pohltily tekuté písky, musí sáhnout po natažené ruce a pevně se jí chopit.

V té souvislosti si uvědomuji, že dnešní svět je už dlouho nemocný. Potřeboval by se léčit. Ale z jeho nitra pořád zaznívá: „To musím zvládnout sám.“ Přemýšlím o tom, co budu muset Pán Bůh dovolit, aby se tohle myšlení změnilo ? Jaké pandemie, jaké války, jaká trápení ? Došlo mi, že zásadní paradigma (vzorec myšlení) nestojí takto: „Kdyby Pán Bůh byl, tak by nedopustil válečné běsy, rakovinu …“ Otázka zní právě opačně: Právě proto, že Pán Bůh je, tak dovolí, aby se děly tyto zlé věci. Není takové dovolení kruté ? Nežilo by se lidem lépe, kdyby Hospodin nic takového nedovolil ? Asi ano. Ale tím spíše by lidé včetně mne Pána Boha nehledali. Neměli by k tomu žádný důvod. Takže pokud Pán Bůh dovolí něco zlého, je to jen proto a právě proto, aby dal lidem i mně důvod. Důvod k tomu, abychom ho začali konečně hledat. A to celým srdcem. Vždyť právě pro takové volání připravil Pán Bůh zaslíbení: „Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším.“ Jeremjáš 29:12 A také: „Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem.“ Jeremjáš 29:13 Necháme se pohnout k takovému volání a k upřímnému hledání Hospodina ? Protože pokud se pohnout necháme, tak se můžeme spolehnout na toto slovo: „Což neslyší ten, kdo udělal ucho? Což nevidí ten, kdo vytvořil oko?“ Žalmy 94:9